Psychika - alfa a omega žití.
Poslední dny mě pěkně zlobí.
Snažím se nepodléhat, ale někdy je to nad mé síly.
Zvlášť když se člověk setká s nepříjemnými lidmi.
I přes intenzivní cvičení jsou mé pokroky nulové, chůze bez opory se nedaří.
Skutečnost, že toho v noci moc nenaspím všemu také příliš nepomáhá.
A tak jsem si dnes všechno zkusila pěkně srovnat v hlavě.
Protože tohle všechno mi zřejmě říká (vlastně přímo křičí), že mám zpomalit, zastavit se, být v klidu a nikam se nehnat.
A tak pokorně přijímám a učím se trpělivosti.
Naštěstí mi vesmír posílá i hezké chvíle.
Když jsem šla na vytažení stehů, zápasíc na zledovatělém chodníku s berlemi, vynořil se proti mě mladík, taktéž o berlích. Vzájemně jsem se na sebe smáli a když jsme se míjeli, mladík komentoval situaci slovy: "To jsme dopadli" a poté dodal: "Tak si alespoň ťukneme berlemi". A ťukli jsme si.
Ještě teď se nad tím směji.
Dalším milým mužem je asistent na rehabilitacích, kam chodím na magnetoterapii.
V pátek jsem dorazila o dost dříve. On mi říkal, že musím chvilku počkat, že by měla přijít nějaká paní, ale pokud do pěti minut nedorazí, tak tam dá mě.
Paní dorazila, tak jí šel obsloužit a když vyšel povídá: "Tak bohužel musíte čekat, baba dorazila".
Také mi pomáhají a radost dělají přátelé, kteří si udělají chvilku čas a zatelefonují mi, nebo si se mnou píší na sociálních sítích.
A nekonečným generátorem dobré nálady je Vilmička.
V čekárně na ortopedii bylo puštěno rádio a ona skutečně nevydrží sedět :o)))
Žádné komentáře:
Okomentovat