Dnes byl velice zvláštní den.
Ráno mi ujely úplně všechny spoje před nosem. Poté jsem čekala, ač objednaná, hodinu a půl u lékaře.
Poté co jsem vyšla ven mi opět ujela tramvaj a tak jsem musela čekat deset minut na další které, po té co ujela dvě zastávky, vjelo do cesty auto. Tramvaj do něj samozřejmě narazila a tak jsem musela velkou část cesty jít pěšky. Bylo dost horko.
Vil se měla vracet ze školky v přírodě mezi 15,30-16,00. Ve 14,23 hodin mi telefonovala kamarádka, že děti přijedou už před třetí. Byla jsem z toho v šoku, neboť samotná cesta tramvají mi trvá 45 minut, tudíž bylo jasné, že v tuto dobu tam být nemohu. Naštěstí byla v dosahu babička, která ji mohla vyzvednout, ale ouha, Vil velice zklamaná, že nevidí mě.
Šly mi tedy spolu od školky naproti k tramvaji a babička mi telefonovala, že Vil není v dobré náladě.
Celý týden jsem měla velice nepříjemné pocity, přesto, že toto byl její čtvrtý pobyt se školkou a nikdy předtím mne odloučení netrápilo.
Jakmile jsem vystoupila z tramvaje a uviděla ji, Vilminka začala plakat, proč jsem nepřišla k autobusu....Měla jsem co dělat, abych se také nerozbrečela bezmocí. No a potom se mi úplně zhroutila, musela jsem ji odnést na lavičku, tam hodinu strašlivě plakala, jak to bylo šílené, že jí Viola celou dobu ubližovala a že měla spát s Kačkou a spala se Sofií, která ji v noci několikrát budila a ráno ji také brzy budila a že už nikdy nikam se školkou nepojede.
Pokoušela jsem ji uklidnit, hladila jsem ji, promlouvala k ní ale všechno marné. V tu chvíli k nám najednou přistoupil muž a Vilmičce podává jakousi kartičku se slovy: "Princezno, už neplakej".
Vil dostala obrázek s princeznou a textem.
Bylo to, jako by k nám přišel anděl. Vil skutečně přestala plakat a opět se začala usmívat.
Úplně mne zachvátilo teplo lidské sounáležitosti.
Je pro mne krásné vědět, že na světě jsou stále ještě lidé, kterým není lhostejný osud druhých.
Tímto neznámému ze srdce děkuji.
Skutečně zachránil situaci a my mohly konečně odejít k babičce.
Domů jsme nešly, jelikož muž s prvorozenou měli střevní chřipku které jsem se chtěla vyhnout.
Večer už byla Vil šťastná a spokojená.
Vesmír ji má rád.
