30.4.2016 Čarodejnice

Každým rokem se pořádá na louce u úřadu mnoho kulturních akcí naší obce.

Rádi se účastníme. 

Jendou z nich je i pálení čarodějnic. 

Tentokrát vyšlo na sobotu, počasí bylo pěkné a my jsme se všichni těšili. 

Vil jsem rychle upravila šaty do trochu čarodějné podoby, nalíčila ji a už jsme vyrazili. Prvorozená šla také, ale v jiný čas a moc jsme ji neviděli. Nakonec se připojila i babička. 

Potkali jsme se se spoustou známých. Vilmička byla nadšená, protože přišlo hodně dětí ze školy, které dlouho neviděla a hlavně její milovaný Vojtík. 

Celé odpoledne probíhal program, různé hry a soutěže. 

Vilmička se zajímala o natáčení televize, štábu se zalíbila její bezprostřednost a tak s ní natočili krátký rozhovor. 

Odkaz na rozhovor zde:

Rozhovor s Vilmičkou 1:35 minuta

V průběhu programu losovali výherní čísla, děti dostávaly drobné odměny od sponzorů. Ani jsem nezaregistrovala, že hlásili Vilmino číslo. Ona si výhru ujít nenechala a nadšená se přiřítila se nám pochlubit. 

Čarodějnice byla úspěšně upálena a my jsme v osm hodin zamířili k domovu. 

29.4.2016 Turistický deník

Už nějaký ten rok vlastním Turistický deník. 

S přibývajícími pracovními povinnostmi a velkou Vilminou nemocností se mi moc nedařilo sbírání vizitek, nějaký čas jsem na sbírání dokonce zapomínala a "deník" ležel zastrčený doma. 

Před nedávnem jsem jej oprášila a začala výlety trochu plánovat podle vizitek. 

Díky tomu jsme se dostali na zajímavá místa. 

Podařilo se mi tedy dosbírat celý. 

Ihned jsem poslala kontrolní kupóny, abych byla zaregistrována. 

Už za tři dny po odeslání jsem objevila e-mail s údaji pro vstup do online portfolia. 

A v pátek se ve schránce objevil balíček s novým deníkem, obalem a propiskou. Také jsem získala bronzový Malý odznak turistické znalosti.

V novém deníku už mám nasbíráno 23 vizitek. 

Těším se na další navštívená místa.  

23.4.2015 Kudy chodil Karel IV.

Po delší době se všichni těšíme zdraví a tak jsme využili příležitosti a vyrazili na dálkový pochod Kudy chodil Karel IV.

Ráno jsem nám zabalila svačinu a pití, nasedli jsme do auta a zamířili do Dobřichovic, kde byl start naší desetikilometrové etapy.

Vil nám z počátku trochu stávkovala, ploužila se šnečí rychlostí, poté zase nabrala rychlost, které jsme nedokázali stačit. Nakonec ji naštěstí trucování přešlo a tak jsme si mohli společně užít stoupání do prudkého kopce a nádherné výhledy.

Vil začal pochod opravdu bavit, cestou stačila ještě obíhat stromy, ušla minimálně dvojnásobnou trasu. Občas bylo nutno doplnit energii a dát si svačinku. 

Po zdolání největšího kopce jsme se rychle přiblížili k Mořince, kde jsme si na kontrolním místě nechali orazit naše startovní listiny a také jsme se občerstvili pivem, limonádou a zmrzlinou. 

Vil si našla kamarádku, s kterou celou dobu řádila na skluzavce. 

A už byl čas pokračovat v cestě. 

Vil si užívala volného prostoru a překrásné, rozkvetlé louky. 

Pod keři jsme objevili mraveniště. 

Již nás čeká jen sestup lesní stezkou. Bohužel tudy jezdí i cyklisté a příliš si nelámou hlavu s brzděním. Občas nás trochu vylekají a mnohdy brzdí na listí skutečně na poslední chvíli. 

Hurá, dorazili jsme do Karlštejna. Zašli jsme si do restaurace. Objednávám si pstruha. Po dlouhém čekání mi přináší krásně opečenou rybku, ale bohužel zjišťuji, že je uvnitř syrová. 

Jídlo vracím, ostatní dojídají, platíme a já hladová odcházím. 

V cíli nás čeká sladká odměna. Přisedáme si k velice příjemným lidem, kteří dávají Vilince další tatranku. 

Nakonec se nám podařilo přijít na nádraží chvilku před příjezdem vlaku. Pochod se nám všem moc líbil a doufám, že se nám podaří příští rok jít znovu.