31.10.2015 Dušičky

Blíží se "Dušičky".

Ale nejen v tento den vzpomínám na mé blízké, kteří tu již nejsou.

Ovšem na hřbitov půjdu až za týden. Nechci se prodírat davem, návštěva hřbitova je pro mne okamžikem, kdy chci chvilku postát u hrobu a rozjímat. Svíčku už mám připravenou.

Ač neslavíme po americku, miluji dýně a tak i letos jsem si jednu vydlabala. Teď si v ní už několik dní zapalujeme svíčku. Je to moc pěkná podzimní dekorace. Mám ráda svíčky a podzimní temné dny přímo vybízejí k zapalování.

30.10.2015 S lebkou nebo bez lebky

Před několika týdny dorazily mé výsledky z biopsie při gastroskopii.

Trochu jsem se obávala, čekání bylo velice dlouhé.

Nakonec po téměř měsíci výsledky dorazily.

A tak jsem se dozvěděla, že mám celiakii.

Zprvu docela šokující zpráva, nechtělo se mi věřit vlastním uším, ale biopsie hovoří jasně.

Dr. mě ještě poslala na odběry krve, ale ty byly negativní.

Tato skutečnost na věci nic nemění.

A tak se mi ze dne na den podstatně změnil styl stravování.

Po prvotní panice jsem začala pátrat na internetu po informacích. První dny byly poměrně složité, nevěděla jsem čím nahradit pečivo, byla jsem bezradná, mouka je ve spoustě věci, kde by ji člověk vůbec nečekal, třeba i v moučkovém cukru, v sójové omáčce apod.

Po týdnu jsem vyrazila na  nákup do Globusu.

A v tu chvíli jsem se dost uklidnila. Tento obchod má širokou nabídku bezlepkových výrobků, navíc i běžné výrobky přehledně označeny. Udělala jsem tedy základní nákup a pustila se do toho.

Původně jsme si myslela, že na dietu přejdu postupně, ale takový přístup mi vůbec není vlastní.

Když něco dělám, tak na 100%.

Vyřadila jsem tedy lepek ze svého života hned úplně.

Zatím se mi daří dobře.

Ještě jsem nenašla chutnou náhradu pečiva. Všechno co jsem jedla mělo podivnou chuť, nebo divně zapáchalo. Prozatím jsem nezkusila upéci si doma vlastní chléb, ale v nejbližší době se na to chystám.

Také si pořídím domácí pekárnu chleba.

Budu muset vyřešit jídlo na cesty, to bude trochu oříšek, ale věřím, že časem vše dobře zvládnu.

29.10.2015 Spála

Dostihla nás nemoc.
Vil byla pár dnu divoká a to je u ní prvním z příznaků nemoci.
V pátek 16.10. jsem spolu ještě byly na oční prohlídce v Kukátku.
Trochu se porozhlédly po obchodech, zašly si na zmrzku.
V noci už měla horečku, ráno si stěžovala na bolavý krk, v neděli horečka pokračovala a krk byl čím dál horší. Spála mne hned napadla, ale neměla typickou vyrážku.
V pondělí ráno jsme se vypravovaly k lékaři a když se vil svlékala, uviděla jsem jak je celá puntíkatá drobnou červenou krupičkou. A bylo jasno.
Dr. jen potvrdila diagnózu, předepsala antibiotika.
Mě začalo navečer také bolet v krku. V úterý už bylo zle a tak jsem se také vypravila pro antibiotika.
Po příchodu domů jsem zalezla do postele a okolní svět pro mě přestal na pár dní existovat.
Takhle zle mi už hodně dlouho nebylo.
Ve středu telefonovala prvorozená ze školy, zda bych pro ni nepřišla, že jí hrozivě bolí hlava.
Já nebyla schopna vylézt z postele, natož se vypravit mimo domov. Naštěstí jí už zbývala poslední hodina ve škole, tak to vydržela a přišla sama. Dostala ibalgin a zalezla do postele.
Ráno s ní babička zašla k dr. a byl jasné, že se přidala do našeho klubu.
Všechny bereme stejná antibiotika.
Vil zabraly rychle, prvorozená byla po dvou dnech také bez problémů, jen já jsem pět dní vůbec nefungovala.
Teď už je nám všem dobře.
Dnes kontrola.
V pondělí pravděpodobně již půjdeme do školy a do práce.

9.10.2015 Panák

Provorozená měla odpoledne doma kamarádku.

Vilma se jim vloudily do pokoje a bylo slyšet, že se všichni dobře baví, což vůbec není obvyklé.

Většinou Vilmičku vyhazují.

 

Prvorozená mi vyprávěla, že hráli mobilní aplikaci "flaška".

Los padl na Vil, měla splnit nějaký úkol a nebo si dát panáka.

Prvorozená jí říkala, že ten úkol nemůže zvládnout, tak si musí dát panáka.

Načež Vil začala skákat panáka :o))))

Ona nikdy nezklame.

8.10.2015 Zlomené pravítko

Snad se mi podaří postupně dopsat příspěvky minulých dní.
Stalo se toho spousta, ovšem čas na psaní stále schází.

Dnes ráno jsem běžela na krev.
Cestou do práce jsem se stavila v Tchibu pro objednané zboží.
Celkem dlouho jsme čekala ve frontě, byla otevřena pouze pokladna, kde se dělá káva.
Paní prodavačka se mi omluvila, že hledání mé objednávky chvilku potrvá a tak jsem si také objednala kávu.
Čekám a čekám. Po delší době se vynořila slečna, ovšem měla jen polovinu objednaných věcí. Ujistila jsem ji s úsměvem, že v klidu počkám a tak se vzdálila hledat zbytek.
Dále jsem popíjela dobrou kávičku.
Vše dopadlo dobře, zbytek zboží se našel a já jsem šťastně platila.
Slečna se mi omlouvala za dlouhé čekání, já ji ujistila, že se skutečně nic neděje a ona mi odpověděla, že tu kávu mám jako pozornost podniku.
To bylo tak milé gesto.
Spokojená a potěšená jsem odešla.
Uvědomila jsem si, jak je úžasné vše řešit v klidu a s úsměvem.

V práci byl celkem klid. Šéf je na služební cestě a tak je to bez stresu.

Odpoledne sprint pro Vil do školy. Rychle domů, udělat alespoň část úkolů, potom na balet.
Z baletu jsem zaběhla na rychlý nákup. Cestou domů jsem vyhmátla prvorozenou jak toká se svým chlapcem. Neměla úniku :) Hnedle jsem je využila a poslala, aby vyzvedli Vil z baletu.

Když už byla Vil doma, přišla za mnou s provinilým výrazem.
Povídá, že mi musí něco říct.
Říkám: "Tak povídej".
Ona zahrabala v tašce, vytáhla plastové úlomky se slovy: "Zlomila jsem paní učitelce pravítko".

V tu chvíli jsem měla problém zachovat dekorum. Chtělo se mi smát. Netuším, jak se k tomuto pravítku Vilmička dostala. Ještě že mají chápavou paní učitelku.

15.9. Písmenka

Maličko v posledních týdnech zanedbávám psaní. Je tolik povinností, které nemohu odkládat.

Po večerech teď aktuálně stříhám písmenka pro naši prvňačku.

Ta ve škole stále trochu bojuje, ale věřím že se vše usadí a zlepší.

Provorozená také první měsíce trochu bojovala.

Postupem času se z ní stala fajn mladá žena.

I když někdy jí mám momentálně plné zuby.

Puberta a hormony jsou v tomto věku velice silnými aspekty.

 

Tohle nejsou zdaleka všechna písmena.