Tedy nebyla to vlastně cesta kolem světa, ale mě přišlo, že jsme toho stihli tolik, jako by to cesta kolem světa opravdu byla.
V neděli ráno jsme vyjeli směr Adršpach. Ještě jsme byli ve městě a už se začaly ozývat otázky už tam budem, za jak dlouho tam budem, jak dlouho ještě pojedeme.
Zastávka klasická u McDonalds na dálnici.
Dala jsem si kávu a bezlepkový dortík, zbytek posádky obvyklé produkty, po kterých se mužovi chtělo spát tak, že jsem ho musela vystřídat v řízení.
První plánovaná zastávka byla ve vojenské pevnosti Josefof.
Rozhodli jsme se pro prohlídku podzemí, ovšem zrovna byla polední pauza, a tak jsme využili čas k prozkoumání okolí pevnosti.
Prohlídka byla skutečně poutavá.
Po prohlídce jsme si dali kávu a zmrzlinu a pokračovali v cestě.
V podvečer jsme přijeli do Adršpachu a začali zjišťovat, zda náhodou není někde volný apartmán.
Nakonec jsme našli krásný a prostorný apartmán s oddělenou jídelnou a kuchyní.
Po ubytování vyrážíme do blízké hospůdky.
Zkoumáme zámecký park.
Venku začíná pršet.
Uvnitř je narváno. Stahují se sem horolezci ze skal.
Atmosféra je báječná.
Ráno Vilmička vstala neobvykle brzy, již před sedmou hodinou.
Toho jsme využili a rozhodli se pro dlouhou tůru z Adršpachu do Teplických skla.
V Adršpašských skalách se nám naskytla jedinečná příležitost projít si skály o samotě. Nikde nebylo živé duše.
Nádherně jsme si vychutnávali ještě chladné ráno.
Došli jsme takto k lodičkám, kde plavba začínala za půl hodiny.
V klidu jsme vystoupali schody do přístaviště.
Po plavbě jsme vystoupali po schodech nahoru a vydali se na opačnou stranu než většina
turistů. Čekalo nás spoustu schodů nahoru a ještě více dolu, až jsme došli k rašeliništím.
Všude kolem byly keříčky obsypané borůvkami, které nám posloužily jako báječná občerstvovací
stanice.
Cesta nabízela nádherná panoramata.
Nakonec jsme došli do Teplických skal.
Vil už se nechtělo dál, ale podařilo se nám ji (i sami sebe) přesvědčit.
Vystoupali jsem do skal.
Výšlap stal za to, Teplické skalní město je úchvatné.
Je zde stálá teplota 6 stupňů.
Vil s tatínkem ještě zdolali hrad Střem.
Původní plán, že dojdeme do města nakoupit měníme a míříme přímo na nádraží, kde nám zanedlouho jede vlak zpět do Adršpachu.
Po náročné tůře se odměňujeme posezením v Kalírně.
Řezané pivo.
Ráno si přispíme.
Užíváme si klidu na zahradě před chalupou.
Poté jedeme na nakoupit buřtíky.
Rozhodujeme se pro opětovnou návštěvu skal.
Vil se nemůže odtrhnout od oveček, které ji následují.
Procházíme skály, tentokrát s davy lidí.
Vidíme puštěný velký vodopád.
Procházíme celé skalní město.
Polští turisté mávají selfie tyčemi. Mnohdy je umění bezpečně se jim vyhnout.
Myší díra.
Pod skalami usedáme na piknikové místo a poprvé vařím v samoohřevném sáčku.
Procházející, hladoví turisté se dotazují, kde jsme jídlo vzali, v Adršpachu není žádné občerstvení a
většina turistů jde nalehko.
Den zakončujeme návštěvou oblíbené Kalírny.
Potom si u chalupy opékáme buřtíky a povídáme do noci se sousedy z vedlejšího apartmánu.
Ráno zase dlouho spíme. Poté balíme, uklízíme apartmán a odjíždíme směr Pec pod Sněžkou.
Parkoviště je plné a tak musíme zaparkovat až u Hnědého vrchu.
Nakonec se to ukazuje jako dobrá náhoda, cesta k lanovce přes kopečky je příjemná.
U lanovky nás bohužel čeká obří fronta. Čekáme přes dvě hodiny.
Po dlouhém čekání zasloužená jízda lanovkou.
A už vidíme vrchol nejvyšší hory.
Nahoře jsou davy lidí. Pokouším se vyfotit několik fotek.
Obří důl.
Doufám, že Luční boudu v dáli také jednou navštívíme.
Přecházejí přes nás mraky.
Obědváme z přinesených zásob.
Vil z České strany.
Vil z Polské strany.
V dálce Pomezní boudy a hlavně naše zamilovaná Malá Úpa.
Ocasníčni nemohli na Sněžce chybět.
Po prohlídce Sněžky se muž rozhoduje jít pěšky na zastávku lanovky
na Růžové hoře, my s Vil se ještě kocháme panoramaty, poté zase čekáme frontu na lanovku a sjíždíme dolů. V půlce nám do kabinky přistupuje muž.
Poté se vydáváme k autu. Jedeme přes Janské lázně do Temného dolu, kde
se ubytováváme v kempu Slunečna.
Vilmička si hned našla kamarády a je nadšená.
Ráno dlouho snídáme, potom v klidu balíme.
Upustili jsme od plánu další tůry a cestou se zastavujeme v areálu Mladé Buky.
S Vil řádím na bobové dráze.
Obědváme v restauraci Kravín a potom už jedeme domů.
