9.6.2017 Otočka o 180°

Stalo se to celkem náhle a nečekaně a život mě nasměroval zase úplně jinam. 
V bývalé práci jsem se dohodla na odchodu, během hodiny se zabalila a byla pryč. 
Naskytla se příležitost, zúčastnit se výběrového řízení, prošla jsem všemi třemi koly a 15.května nastoupila do nové práce. 
Neuvěřitelný fofr. 
Nic nestíhám. 
Pokusím se zpětně dát dohromady pár příspěvku, co se všechno v posledním měsíci dělo. 

30.4.2017 Čarodějnice

Opět tradiční akce na louce u úřadu. 
Naštěstí se počasí umoudřilo a po několika dnech přestalo pršet. 
Zima tedy stále byla značná a hodně foukalo, ale to nám nezabránilo si akci užít. 









28.4.2016 Winer

Prvorozená je úžasná. 
Tolik jsem se nervovala, tři týdny od přijímaček jsem špatně spala a čekala s úzkostí na výsledky. 
Dostala se na obě gymnázia. 
Na prvním zvoleném se umístila na 34. místě z 303 přihlášených. 

Na druhém je na 46. místě z 395 přihlášených. Jedná se o celkem prestižní gymnázium. 

Jsem šťastná. 
Tohle je lepší než narozeniny a Vánoce dohromady. 
Přijetí jsme oslavili rodinným obědem v restauraci. 
Poté jsem jí ještě za odměnu koupila nějaké oblečení. 






24.4.2017 A opět u lékařů

Tentokráte Vil absolvovala scintigrafii.
Obávala jsem se, jak mé neposedné a "živé" dítě zvládne statické vyšetření. 
Maličko  se hrozila, když zjistila, že nejprve dostane injekci. 
Pan doktor rozhodl o aplikaci radioaktivní dávky při monitoringu gama kamerou. 
Vilmička byla úžasně šikovná, ani nepípla. 






Poté jsme se šly na tři hodinky projít. 
Venku bylo vcelku chladno a tak jsem vymyslela, že si dáme snídani v McCafe.


Poté jsme si zajely na Národní, prošly obchody. Podívaly jsme se na sochu Franze Kafky.


Poté jsme se zase vydali do centra Nukleární medicíny na vyšetření. 
Vilmička byla úžasná. 
Velice mne překvapila, protože celé, více než třicetiminutové snímání zvládla úplně v klidu. 




Nakonec si cestou domů ještě chvilku pohrála na hřišti. 

23.4.2017 Zkouška

Vilmička celý den trávila v taneční zkušebně. 
Představení se blíží. 

Pobavila nás po příchodu domů výrokem. 

Jak sama umělkyně prohlásila: "Já tam tedy rozhodně nehraji žádné křovisko". 

20.4.2017 Kontroly

Ráno jsem byla na preventivním sonografickém vyšetření, které dopadlo výborně. 

Vilmičku jsme vyzvedla po obědě ze školy. 
Plakala, protože se jí kamarádky smály a kvůli tomu moc z oběda nesnědla. 
A tak jsme se stavili u Mekáče. 
Toužila jsem ochutnat bezlepkový burger, který je od pondělí v nabídce. 

Poté jsme jely do nemocnice na Vilminu kontrolu a rehabilitaci. 
V autě si napsala úkol z matematiky, abychom toho neměly tolik. 
Kontrola i rehabilitace proběhly v klidu a pohodě. 
A jelikož venku nebylo hezké počasí, zašly jsme si do Muzea Policie. 
Jelikož zbývalo 40 minut do zavření, dostaly jsme vstupenky po deseti korunách. 
Prohlídla byla skutečně rychlá, ale i tak jsem si ji užily. 











14.4.-17.4.2017 Velikonoce

Rozhodli jsem se na Velikonoce odjet k manželovým rodičům. 
Jen škoda, že nevydrželo teplé a slunečné počasí. 


Dokud bylo ještě pěkně, vytáhli jsme "hadráka" a navštívili kamaráda v karavanu na Orlíku. 



S Vilmičkou jsem zašli zkontrolovat kravičky, tentokrát jen za plotem. 

To už mi byla opravdu velká zima. 

Vilmička si přála jít v pondělí koledovat, přidala se i prvorozená a potkali se s dalšími členy rodiny. 

Holky byly skutečně úspěšné. 
Některá vajíčka byla doslova nádherná. 


Domů jsme dojížděli doslova v psím počasí. 
Pršelo se sněhem. 

31.3.2017 Nová kamarádka

Moje milá Boženka nás navždy opustila. 
Nejedná se o žádnou živoucí bytost, ale o pračku Bosch, která mi věrně a bezchybně sloužila více než 13 let. 
Nejprve přestala ždímat. A tak jsem povolali opraváře. Ten konstatovala, že je holka těsně před smrtí, trochu se v ní povrtal a tak, holka moje, ještě měsíc prala. 
Až jednoho dne, v půlce pracího cyklu, prásk. 
Vyletěly pojistky až na chodbě. 
Po nahození jsem jí ještě zkusila zapnout, ale nekompromisně je vyhodila znovu. 
A tak bylo jasno. Já z ní vyházela osm kilo nacucaného prádla do vany, povolali jsme bratra a vyrazili koupit novou. 
Chvilku mi bude trvat, než se s ní sžiji. 
Má i funkci parního praní. 
Doufám, že mi bude sloužit stejně věrně, jako její předchůdkyně. 


20.3. - 24.3.2017 Ještě náročnější dny

Tyto dny zaznamenávám s velkým zpožděním. 
Vilmička byla v nemocnici. 
Příčina jejích potíží stále není jasná. 
Zatím co ona si pobyt téměř užívala, bylo to pro ni něco jako škola v přírodě, jen nechodila ven a občas ji provedli něco nepříjemného, jako odběr krve apod., tak já měla co dělat, vydržet 
nastolené tempo a pobíhat mezi nemocnicí, prací a domácností. 
Na Klinice dětského a dorostového lékařství, konkrétně na oddělení větších dětí, 
je naprosto úžasný personál. 
Přístup všech, s kterými jsem se setkala je profesionální, lidský, trpělivý. 
Za celu dobu jsem neměla jedinou výtku. 
Vil měla štěstí, na pokoji se jí sešla úžasná parta holčiček a tak celé dny blbly a řádily. 
Někdy to vypadalo, že přítomnost nás rodičů je téměř obtěžuje. 
Ještě ji čekají nějaká další vyšetření a v květnu zhodnocení veškerých výsledků. 



Podvečerní sledování televize. 

Výhled z pokoje. 


17.3. - 19.3.2017 Náročné dny

Vilmička byla pár dní doma, aby si trochu odpočinula a vyléčila se z rýmy a kašle.
Ve čtvrtek mi přišla už skoro v pořádku, ovšem v pátek se probudila a stěžovala si na bolest bříška.
Odpoledne už byla bolest k nevydržení a tak jsem s ní jeli na pohotovost.
Z pediatrie nás odeslali na chirurgii, v tu chvíli jí zabraly léky a tak se zdála zcela v pořádku.
Trochu začala kulhat a tak ji ještě viděl ortoped se závěrem, že jde zase o zánět kyčle.
V sobotu ráno jí bylo zase špatně.
A tak jsme znovu jeli.
Tentokrát jí udělali sono, vyloučil se tím zánět slepého střeva.
Něco se jim nezdálo a tak pan doktor rozhodl, že máme přijít ještě další den. 
A tak jsme si v neděli návštěvu zopakovali. 
Tentokrát Vil vypadala lépe. 
Stále je hodně unavená.