23.1.2015 Cinkání

Je sobota ráno. 
Vstala jsem brzy. 
V troubě už se peče oběd. 
Na chodbě slyším cinkání. 
Za chvilku otevírají obchod a soused si jde pro každodenní dávku piva. 
Nosí ho své ženě. 
V tašce mu cinkají prázdné lahve. 
I takhle může vypadat láska. 


17.1.2016 Malý odpočinek

Pár dní jsem si dala odpočinek od blogování.
První týdny roku 2016 byly hodně akční.

Holky naskočily zase do školy. 
A také jsme stihly Vilmin výtěr z krku, s prvorozenou Alergologii. 
Ve středu se prvorozená dobelhala domů z teakwonda a tak jsme ráno jely na ortopedii. 
Má zlomený malíček na noze. 
Doktor na ortopedii se s námi loučil se slovy, že nás nějaký čas raději nechce vidět. 

O víkendu jsem oslavili Vilmin svátek jen v kruhu rodinném. 





V neděli jsme se šli projít a nakonec z procházky byla desetikilometrová tůra. 





V dalším týdnu odjel muž na služební cestu. 
V pondělí byla Vil na rentgenu zubů a v úterý na otiscích. 
Dost jsem se toho bála, ale zvládla to na jedničku. 


V pátek mi telefonovali ze školy, že má Vil teplotu. O víkendu jí příliš neklesala. Nakonec jsme jeli na pohotovost, CRP jen 17, tak snad to je skutečně jen viróza. 

V sobotu jsme ještě oslavili čtrnácté narozeniny prvorozené. 




A v neděli přišly její kamarádky. 
Za týden máme jet na hory, ale vzhledem k nemocem vůbec netuším, zda odjedeme. 

1.1.2016 Krásný rok 2016

Těším se na nadcházející rok. 
Přeji sobě, mé rodině a všem skvělým lidem hlavně zdraví a k tomu kapku štěstí. 






Nejlepší hláška byla, jak jinak, Vilmina. 
Chtěla jsem ji potěšit a tak jí povídám: 

Já : "Vilinko, dnes je Silvistr a budeš moci být vzhůru do půlnoci".
Vil: "Ale já chci být vzhůru do celé noci".