Byly to báječné dny.
V pátek bylo vcelku ošklivo.
Ráno bylo vše zmrzlé, na sjezdovce velké, ledové plotny.
Vil se na lyžích z počátku nedařilo a byla více na zemi než na nohou. Lyže jsou pro ni skutečně dlouhé a těžko ovladatelné.
Při třetí jízdě se asi zase rozpomněla a začala jezdit bez pádů.
Já si užívala v baru na sjezdovce a pozorovala, kterak lyžaři bojují s poryvy větru.
V jednu chvíli se Vil chtěla obout lyže, zvedla nohu, zafoukalo a ona udělala kotrmelec.
Jindy zase velký poryv srazil z vleku všechny lehčí osoby, tedy všechny děti, které odletěly do závěje.
Za celý den se vystřídalo úplně všechno počasí, od ranního mrazu, přes velký vítr, sněžení, padání krup, déšť, slunce. Asi abychom si v krátkém čase užili stejně, jako když jedeme na týden.
Když jsem byla venku, jeli kolem dva běžkaři, všimli si, že fotím a tak mi pěkně zapózovali.
Za celý den jsem si popovídala se spoustou zajímavých lidí.
Nezapomenu na paní, která mi vyprávěla, že mají s manželem zrovna výročí 39 let od svatby.
A také jsme se dozvěděla o Muzeu Středočeského kraje v Kutné hoře.
Odpoledne začalo hustě sněžit.
Já se vydala do penzionu, abych pojedla něco bezlepkového.
Přece jen, jeden kukuřičný klas mi na celý den nestačil a nic jiného, bezlepkového, jsem zde neobjevila.
Z okna jsem pozorovala, jak se naši lyžaři vrací ze sjezdovky.
Na večeři jsme se opět přesunuli do hospůdky u Kostela.
Večeře byla výtečná, jen na mě divně koukalo maso.
Vil si přála zmrzlinu a dostala i mou, tak jedla obouruč.
Když jsme dorazili zpět na penzion, uložili jsem holky a šli ještě popít dolů do baru.
Ráno nás vítalo sluníčko.
Posnídali jsem a rychle vyrazili na sjezdovku, kde skoro nikdo nebyl.
Počasí bylo úplně nádherné celý den.
Dokonce se na sjezdovce objevil Ondřej Vetchý, ale bylo mi trapné jej fotit.
Prvorozená fňukala, že ji bolí nožičky.
Fronta u vleku.
Potkala jsem majitelku penzionu, kam jsme léta jezdili.
Tak jsem měly možnost si popovídat.
Dozvěděla jsem se, že má dvě děti v Praze na gymnáziích, jeden z penzionů prodali a užívají si letos pohodovou zimu. A co mě potěšilo nejvíc, před několika lety měla úraz kolene a teď už zase lyžuje.
Tohle je pro mě motivační a už se těším na další sezonu a věřím, že to na lyžích zase půjde.
Ocasníkovi si postavili sněhuláka.
Malé holky šly rovnou z lyží lopatovat. Ale na čerstvě napadlém, nadýchaném sněhu, to moc nejezdilo.
Sněžka se dala k večeru na kouření.
Večeře v hospůdce byla opět vynikající.
Já měla bezlepkový přírodní plátek s kaší.
Válečná porada dětí.
Trochu mučily kočku.
Dezert byly třešňové miniknedlíčky.
Aby mi to nebylo líto, dostala jsem vynikající zelný salátek.
Vil dobyla hrad.
Došlo i na společenské hry.
Po uložení holek jsme zase šli v penzionu chvilku posedět do baru.
Ráno jsme pobalili a chystali se k odjezdu.
Vil špačkovala, že nechce jet rolbou, ale skůtrem.
Je to malá čarodějnice, protože po chvíli čekání nám přijeli říci, že rolba je rozbitá a odvezli nás na skůtru.
Naložili jsme věci do auta, prvorozená šla koupit permanentky, muž zakoupil nějaké ty pivní prezenty do práce pro babičku.
Cesta proběhla hladce a domů jsme dorazili v klidu a pohodě.
