27.2.2015 Déjá vu.

Bohužel.
Vil se ráno probudila a nemohla se postavit. A tak opět ortopedie v Motole. Potvrzen zánět kyčle. Je mi jí tak moc líto. V práci mám náročné období. Netuším jak budu řešit hlídání. Možná nezbyde nic jiného, než abych zavolala tchýni.
Po všem co Vil musela doma vyslechnout a v jakém byla psychickém vypětí jsem nemoc očekávala.
Kéž by byla v pořádku tak rychle jako při posledním zánětu. A příští týden máme jarní prázdniny.

Na druhou stranu stihla karneval, poslední týdny si užila spoustu aktivit a pěkných zážitků. Váhala jsem zda ji poslat na lyžák, tímto mám dilema vyřešeno.

20.2.2014 Hospůdka

Dnes navečer sraz v hospůdce. Moc milá společnost, krásný večer.
Zvládla jsem přijít o něco dřív a byla úplně první. V celé hospodě. To se mi ještě nikdy nestalo :o)))


Ve 23 hodin dorazila prvorozená, která večer zpívala na plese Ministerstva obrany.

19.2.2015 Chlapy

Vil: "Maminko, já se ráda usmívám na lidi, oni se potom usmívají na mne".
Já: "To je hezké. Ty máš ráda lidi, viď".... "To je dobře, že máš ráda lidi".
Vil: "Ano maminko, mám moc ráda lidi, hlavně CHLAPY".

13.2.2015 Pátek

Můj oblíbený pátek třináctého.

Narazila jsem na citát, z kterého mi běhá mráz po zádech.

Být někým, kým nechcete být,
být s někým, s kým nechcete být,
dělat něco, co nechcete dělat,
to je základ lidského neštěstí.“...
(Osho)

11.2. Adrenalinový den

Ráno jsem vyjela trochu dříve do práce a rozhodla se pro jinou, než obvyklou trasu. Jela jsem metrem a vystoupila na Náměstí Republiky. Při jízdě na eskalátoru vedle mne na souběžně jedoucím upadl pán, bohužel jedoucí eskalátor ho nějak zachytil a pán se začal kutálet dolů. Bylo to ošklivé. Za celou dobu dispečer eskalátor nezastavil.
Já a ještě jedna slečna jsem pána, kterému se nějak podařilo vyjet nahoru, odchytily a odvedly ho k dispečerovi, kterého jsem požádala aby zavolal sanitku.
Pánovi jsme poskytli první pomoc papírovými kapesníčky, protože měl rozseklou hlavu a potom jej předali dispečerovi, který vůbec nereagoval jak bych si představovala.
Myslím si, že by měl takový člověk byl schopen poskytnout první pomoc.
On pánovi ani nenabídl židli k posazení.
Doufám, že je pán v pořádku a odnesl ošklivý pád jen drobnými zraněními.

Poté se den odvíjel celkem poklidně.

Bohužel večer se muž rozhodl vstoupit do kuchyně za účelem výroby pokrmu. Toto udělal za posledních 17 let našeho soužití asi 10x. A vzhledem k jeho zjištění, že došla hořčice, považoval za nutné na mě začít křičet, vulgárně mi nadával... já udržela po celou dobu klidný tón hlasu a snažila jsem se ho opakovaně přerušit. Nakonec vše zakončil slovy, že se odstěhuje.
To vše v momentě, kdy jsem Vil koupala a ukládala ke spaní. Nemohla jsem jí vůbec uklidnit. Úplně jsme se cyklily v pláči. Jedna jsem se pokoušely uklidnit druhou.
Vůbec nechápu, jak mohou být muži tak tupí, že úplně záměrně tak moc ubližují dětem. Já jsem dospělá, já se s tím vyrovnám, ale co to malé, bezbranné dítě.
Už nikdy nechci, aby se něco podobného dělo a tak přistoupím na konečné řešení, ač jsem chtěla bojovat, aby Vil nebyla v náročném období nástupu do školy ještě víc stresována odloučením, jinou cestou nevidím.

4.2.2014 ZÁPIS

A je to tady.
Přišel den, kdy se Vil stala oficiálně budoucí školačkou.
Pro nás všechny to byl velký, dlouho očekávaný den.
Vil ladila outfit, aby byla nejkrásnější, ze školky jsme ji vyzvedli po obědě a vyrazili směr škola.


Zde si Vil vzala jedna z přítomných paní učitelek, aby zhodnotila, zda je již pro nástup do školy připravena.


My jsme zatím vyplnili spoustu formulářů a nakonec jsme obdrželi rozhodnutí o přijetí. Paní učitelka Vilminku velice chválila.

A já stále nejsem stoprocentně rozhodnuta, zda opravdu do školy v řádném termínu nastoupí. A tak absolvujeme ještě jednou Pedagogicko psychologickou poradnu.

25.1. - 1.2.2015 Hory

Už tradičně jsme i letos vyrazili na hory.
Do neznámé chalupy.
Dovolená byla fajn, jen kdyby dvě rodiny nedorazily úplně nemocné a tak jsme od nich postupně chytali střevní potíže a já si odvezla parádní rýmu, s kterou bojuji doposud.

Hlavně že jsme se vzájemně "nesežrali" a užili si pěkné zimní dny. Sněhové podmínky byly úžasné. Lyžování super. Tentokrát jsem moc nefotila, protože mimo Vil mají všichni hloupé řeči, když po nich chci pár minut pózování.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

2.2.2015 Nenadávej!

Jsem poněkud vznětlivá.
Někdy mi v afektu z úst vyletí sprosté slovo. Poté mě to mrzí, zvlášť, když je nadávka směrována k dětem. To bych si potom nejraději nafackovala.
Tuhle se Vil ohradila, když jsem ji hanlivě pojmenovala a začala mi vysvětlovat, že sprostá slova se nesmí používat.
A poté mi povídá: "Mami, když budeš chtít nadávat, tak říkej třeba KOBYLO, nebo RYBO".  A tak se snažím toto zavádět do praxe.

PS: věřím, že stejně nejraději budu říkat "ty moje sluníčko, beruško, koblížku, miláčku...".

3.2.2014 Miminko

Vil bude mít brzy narozeniny a jejím přáním je mít zvířátko.
Dostane morčátko.
Právě jsem dostala zprávu od paní chovatelky, že se 31.1. narodila miminka a jedna chlupatá koulička bude v březnu naše :o)))

 
Konkrétně jsme si vybrali tohoto chlapečka se jménem Piškot.
 
 
 
 

28.1.2014 Jak se Vil podruhé narodila

Vyrazili jsme na týden užívat zimních radovánek na hory.
Počasí bylo střídavé, sněhu tak akorát, lidí na sjezdovkách celkem málo, jídlo výborné... co víc si přát.

Ve středu začala sjezdovka vedle chalupy Vil nudit a tak se s tatínkem a prvorozenou vypravila na sjezdovku jinou. Já zůstala, protože tu jinou nemám ráda.

Bylo nádherně, slunce svítilo, teplota lehce pod nulou a tak jsem si užívala lyžování. Před polednem jsem sjela do chalupy, že si uvařím něco k obědu. V tom mi přišla SMS "Jedeme do nemocnice na rentgen". Zůstala jsem klidná, protože můj muž je vtipálek a nebylo by to prvně, co si dělá hloupou legraci, tak mu odepisuji "A je to vtip, nebo to myslíš vážně. Já jestli mám vařit oběd".

Za chvíli telefonoval, že jedou v sanitce.
Vilmička jela s prvorozenou na kotvě a když byly zhruba v půlce, tak to do nich v plné rychlosti napálila jakási Polka. Náraz šel přímo na Vil, ta odletěla několik metrů, minula prý jen o kousek sloup, který drží lano kotvy a dopadla do čerstvě napadaného sněhu.

Muž, jedoucí na kotvě za nimi, vyběhl na lyžích k vil, optal se zda je ok, ta to potvrdila, tak v afektu začal hůlkou mlátit narazivší osobu.


Pro Vil okamžitě vyrazila horská služba, která ji zafixovala a svezla dolů ze sjezdovky a mezitím volala sanitku. Vil měla bolavou nohu, tak je vezli do Trutnova na rentgen. Naštěstí se nepotvrdila žádná zlomenina, jen na noze měla bolestivý hematom - boulí velikosti vejce.

Další den si tedy dala v lyžování pauzu, v pátek už to nevydržela a umluvila nás, že to půjde zkusit. Při oblékání jsme zjistili, že v jednom místě má díru v přilbě.

Opravdu se podruhé narodila a od teď může slavit narozeniny dvakrát v roce.