24.12. - 26.12.2016 Vánoce 2016

Poslední dny před Štědrým dnem byly trochu hektické, ale nakonec jsem vše docela obstojně stihla. 

Od kamarádky jsem dostala vynikající bezlepkovou strouhanku, která byla k nerozeznání od běžné strouhanky. 

Trochu s napětím jsem očekávala, jak dopadne nadílka, protože Vil avizovala již dlouho předem, že tentokrát budeme vyhlížet Ježíška všichni, ani tatínek si neodskočí.

Nakonec se mi podařilo ji zaujmout pouštěním lodiček z oříšků. 

Zpíváním koled jsme přivolali kouzlo Vánoc. 

Radost byla obrovská. 

Na druhý svátek jsme navštívili babičku. 

Předtím nechyběla procházka s krmením kačen a kaprů. 

I u babičky nám Ježíšek nechal dárečky a užili jsem si společně pěkné odpoledne. 

Vánoce s námi slavili i Ocasníčci a od Štědrého dne jsou rodiči malého miminka. 

19.12. a 20.12.2016 Vánoční show 2016

Protože škola letos slaví třicáté výročí, bylo tentokrát zvoleno téma Magická třicítky. 

Prvorozená byla naštvaná, neboť moderování akce bylo svěřeno jiným žákům. 

Nakonec ji ale v pátek přece jen oslovili a tak si večer odmoderovala. 

Skutečně byla výborná, doslova hvězda večera. 

Vilmička nacvičovala se třídou spartakiádu. 

Druháci byli roztomilí. 

Prvorozená také vystoupila s tleskáním a myslím, že se to holkám moc povedlo. 

16.12. a 17.12.2016 Firemní večírek

Trochu jsem litovala, že jsem účast přislíbila, protože jet týden před Štědrým dnem na dva dny mimo domov se mi příliš nehodilo.

Vyjely jsme od firmy s dvěma kolegyněmi. 

Na 66 exitu jsme měly nabrat kolegu. 

Načež my neřídící jsme poradily řidičce tak, že jsem exit minuly. 

Naštěstí vše dobře dopadlo a kolegu jsme nabrali na tom dalším. 

Sešli jsme se tedy všichni v Bohuslavicích.
Mimo jiné zde mají i spoustu zvířat, také hodně koní.

Podívali jsme se do Třebíče, kde někteří zkusili lanové centrum.

Večer byl bujarý, já jsem odmítla degustovat pálenky a držela jsem se vína. 

Šéf jezdil na oslu.

Kolegyně s kterou jsem spala na pokoji celou noc příšerně chrápala. 

Takže hezkého pokoje jsem si moc neužila.

14.12.2016 Taneční vystoupení

ZUŠ pořádala dnes již tradiční Vánoční vystoupení. 

A opět to bylo nádherné. 

Byla jsem dojata, až mi ukáplo pár slz. 

Vilmička roztomilá, jen se tak moc bála, že sledovala co dělají ostatní. Po vystoupení jsem jí radila, aby se příště soustředila hlavně sama na sebe a na hudbu, že to bude mnohem lepší. 

Takhle působila příliš svázaně. 

10.12.2016 Staroměstské náměstí

Konečně jsme všichni zdraví a tak jsem se vydali nasát vánoční atmosféru na Staroměstské náměstí. 

Cestou jsem z autobusu v rychlosti vyfotila nádherné nebe.

Očekávala jsem velké množství lidí, jak už to v tento čas bývá, ale to co se tam dělo, předčilo všechna očekávání. 

V mírném davu jsme došli na místo, protlačili si před Orloj, bylo 16,50 hodin.

Dobře, před Orlojem je vždy před odbíjením nával. 

Ovšem dnes to bylo ještě o něco horší. 

Orloj jsme shlédli, vyposlechli "trubky", jak nazval jeden chlapeček trubadůry a jali se přesunout k vánočnímu stromečku. Vilmička se dožadovala trdelníku. 

V momentě, kdy jsme našli stánek, který ho prodával a ona uviděla nekončící frontu, prohlásila, že ho už nechce. 

A tak jsem se dali na rychlý, zbabělý ústup s plánem popojet tři zastávky metrem na Náměstí míru. 

Zde je hezký, malý trh. trdelník si Vil koupila, ve frontě jsme si popovídali se Slováky, co stáli za námi a dozvěděli se, že u nich se také prodává tradiční trdelník a stojí tři eura.

Spokojeně jsme odjeli domů. 

Na Náměstí míru panovala hezká, pohodová atmosféra.

Musím si nechat vyčistit čip mého fotoaparátu. 

8.12.2015 Adventně

I přes nemoci i u nás probíhá Advent. 

Dokonce se mi s malým zpožděním podařilo s Vilminkou vyrobit i adventní svícen. 

Na pečení tradičního, perníkového nebyla síla, ale myslím, že tento se nám povedl. 

O druhém víkendu, zatímco já jsem ležela v posteli, muž vzal Vilmičku bruslit. 

1.12.2016 Po boji (snad)

Tak se nám zase vloudily do rodiny potvory bakterie.

Tentokrát nemoc přitáhla prvorozená, od které to chytila Vil.

Muž zdatně pokašlává.

A já mezi všemi bacili kličkuji a vždy mi den dva není dobře, potom se to zlepší, nasadím plný výkon a je mi zase na nic. Aktuálně mě docela škrábe v krku a pokouším se to rozehnat homeopatiky.

Největší legrace byla, že prvorozená měla paniku z polykání velkých léků.

Antibiotika užívala, mám dojem, dvakrát za svůj život a naposledy tuším ještě v době, kdy chodila do školky.

Nakonec jsem to neustála a také ulehla. 

Ještě, že jsem zvládla připravit adventní kalendář pro Vil.