28.1.2017 V hlavě

Psychika - alfa a omega žití. 
Poslední dny mě pěkně zlobí. 
Snažím se nepodléhat, ale někdy je to nad mé síly. 
Zvlášť když se člověk setká s nepříjemnými lidmi. 
I přes intenzivní cvičení jsou mé pokroky nulové, chůze bez opory se nedaří. 
Skutečnost, že toho v noci moc nenaspím všemu také příliš nepomáhá. 
A tak jsem si dnes všechno zkusila pěkně srovnat v hlavě.
Protože tohle všechno mi zřejmě říká (vlastně přímo křičí), že mám zpomalit, zastavit se, být v klidu a nikam se nehnat. 
A tak pokorně přijímám a učím se trpělivosti. 

Naštěstí mi vesmír posílá i hezké chvíle. 
Když jsem šla na vytažení stehů, zápasíc na zledovatělém chodníku s berlemi, vynořil se proti mě mladík, taktéž o berlích. Vzájemně jsem se na sebe smáli a když jsme se míjeli, mladík komentoval situaci slovy: "To jsme dopadli" a poté dodal: "Tak si alespoň ťukneme berlemi". A ťukli jsme si. 
Ještě teď se nad tím směji. 

Dalším milým mužem je asistent na rehabilitacích, kam chodím na magnetoterapii. 
V pátek jsem dorazila o dost dříve. On mi říkal, že musím chvilku počkat, že by měla přijít nějaká paní, ale pokud do pěti minut nedorazí, tak tam dá mě. 
Paní dorazila, tak jí šel obsloužit a když vyšel povídá: "Tak bohužel musíte čekat, baba dorazila". 


Také mi pomáhají a radost dělají  přátelé, kteří si udělají chvilku čas a zatelefonují mi, nebo si se mnou píší na sociálních sítích. 

A nekonečným generátorem dobré nálady je Vilmička. 
V čekárně na ortopedii bylo puštěno rádio a ona skutečně nevydrží sedět :o)))




25.1.2017 Splín

Začala jsem s rehabilitací. 
Svaly mám namožené jako snad nikdy v životě. 
A noha mě vůbec neposlouchá. 
Nebaví mě to. 
Jsem z toho smutná. 
Představovala jsem si, že to půjde daleko lépe a budu fit rychleji. 
Zatím nejsem schopna udělat sama, bez opory, ani krok. 
A nechci nikoho otravovat se svým fňukáním, tak si to vypíšu alespoň tady. 

23.1.2017 Stehy venku

Dnes jsem měla velice náročný den. 
Pořád jsem někde "pobíhala". 
Mám pěkné mozoly na rukou. 
Dopoledne jsem se musela stavit osobně k objednání na rehabilitaci. 
Absolvovala jsem vyšetření u úžasně sympatického pana doktora. 
Poté mě hned poslali na magnetoterapii. 
I s cestou mi toto trvalo 3 hodiny. 
Doma jsem trochu skákala kolem pračky, přes špinavé prádlo jsem se skoro nedostala do koupelny. 
Na pátou jsem byla objednaná na vytažení stehů. 
 Na rukou mám regulérní mozoly. 
A zítra opět na rehabilitaci. 

Francouzských holí jsem si dnes užila až až.

Vyřešila jsem logistiku horkých nápojů, židličku před sebou posouvám jednou holí. 

21.1.2017 Ohlédnutí...

Letos jsme trošku nestíhala Vánoční tvoření, ani jsem dárečky pořádně nevyfotila. 
Trochu za to může prokrastinace. 
Nakonec všechny naštěstí včas doputovaly ke svým novým majitelům. 
Část, co jsem stihla vyfotit. 










20.1.2017 Operace

Mé koleno nevydrželo a tak jsem byla nucena podstoupit artroskopii. 
Operace proběhla dobře, narkózu jsem snášela také dobře. 
Opravili mi utržený meniskus, vazy a prasklou chrupavku. 
Dvě hodiny po operaci mi přinesli čaj. 
Když jsem jej vypila, přiběhla rehabilitační sestra a hnala mě na procházku. 
To mě celkem překvapilo. 
V nemocnici jsem pravděpodobně dostala jídlo, které obsahovalo lepek a tak jsem večer "běhala" na wc a bylo mi hodně zle. 



Domů jsem odcházela (odbelhala se) vybavená injekcemi na ředění krve. 
Úspěšně se mi je podařilo postupně napíchat do břicha. 

V pondělí jsem se vydala na kontrolu. 
Vytáhli mi z kolene 17 ml tekutiny, což je prý docela málo.

Další pondělí mě čeká vytažení stehů.
Také se musím objednat na rehabilitaci. 
Začínám se docela nudit. 
Chůze s francouzskými holemi mě vůbec nebaví. 
Koleno pořád bolí a je dost oteklé. 
Už abych byla zdravá. 

7.1.2017 Svátek a narozeniny

Vilminka oslavila svůj svátek a my jsme se rozhodli spojit jej s oslavou patnáctých narozenin prvorozené.
Oslava proběhla v kruhu rodinném, všichni zúčastnění byli spokojeni. 


Maličký bezlepkový dortík pro Vilmičku




Dort pro prvorozenou. 





Hlavní dárek - kniha Hercule Poirot: Povídky


31.12.2016 Silvestrovské veselí

Letos jsme nic neplánovali. 
Pár dní před Silvestrem zavolal kamarád, zda nechceme přijet. 
Nakonec se nás u něj sešlo hodně. 
Víc bylo dětí než dospělých. 
Byl to pohodový večer, hodně legrace, hodně pohody. 
Kéž je celý následující rok takový.

Všichni se podíleli na přípravě pohoštění.... 

...kterého zase bylo více, než se dalo sníst :o)))

Malé holky blbnuly, nechyběly převleky. 

O velkých holkách jsme téměř nevěděli. 

Děti připravily lampion štěstí.
Pobavila mě Vilmina přání - CHCI VIDĚT POHÁDKOVÉ BYTOSTI, BÝT ZDRAVÁ, BÝT ZVONILKOU. 

Napínavé čekání na půlnoc. 

Přípitek se maličko zvrtl, ovšem střepy jistě přinesou všem zúčastněným v novém roce štěstí. 

Jak na nový rok, tak po celý rok, někteří budou pravděpodobně dost uklízet. 

Vyrážíme na ohňostroj. 

Lampion štěstí byl úspěšně vypuštěn. 


Ohňostroj se povedl. 


POHODOVÝ ROK 2017

28.12. a 29.12.2016 Dráhou

Ve středu bylo příšerné počasí. 
Od rána lilo jako z konve. 
Chtěly jsme jet do centra, ulovit nějaké Turistické vizitky, poté nakrmit labutě na nábřeží, zajít si někam na kávičku, ale déšť nám plány kazil. 
V poledne už nás přepadala špatná nálada a tak jsem zavelela vzít deštníky a s Vil jsem vyrazila na malou výpravu. 
Došly jsme k nádraží a nasedly do vlaku, jely jsme až na Hlavní nádraží. 




Vil zde byla poprvé a konstatovala: "Vypadá to tady jako na letišti". 
Líbilo se jí vše a tak fotila a fotila...


Prozkoumaly jsme halu, některé obchody, pochutnaly si na zmrzlině a kávě a za necelou hodinu jsme se vydaly opět na nástupiště, abychom nastoupily na vlak zpátky. 
Na perónu nás zaujalo sousoší - pomník Nicholase Wintona o kterém jsme před několika dny Vilmičce vyprávěla a společně jsme si poplakaly u dokumentu Síla lidskosti. 



Vil překvapil i Nuselský most, málem ho nestihla vyfotit. 

Také se jí povedlo zachytit pana opraváře na zastávce Cibulka. 

Další den bylo nádherně. 
Sice mrazivo, ale jako by se sluníčko snažilo dohnat předchozí propršený den.
A tak jsme si řekly, že tohle je to správné počasí na procházku centrem. 
Tentokrát s námi jela i babička a zase jsme se rozhodly využít vlak. 


Jaké bylo naše zklamání, v momentě, kdy začal vlak sjíždět z našeho kopečka ke Smíchovu, ponořili jsme se do husté mlhy. 
Na Smíchově jsme vystoupily a zašly jsme k řece nakrmit ptactvo. 







Sluníčko se snažilo proklubat skrz hustou inverzní mlhu. 

Vzduch by se dal téměř krájet, inverze byla opravdu neuvěřitelná. 
A tak jsme upustily od plánované procházky centrem, opět se vydaly na nádraží a jeli zpět.

Pan strojvedoucí byl velký sympaťák a tak dovolil všem přítomným dětem vstoupit do kabiny a prozkoumat řídící pult. 

Cestou, když jsme vyjeli nad hranici inverze, se nám naskytl nádherný pohled na Prahu, která jako by byla zalita bílou mlžnou kaší z které vykukoval jen Žižkovský vysílač a Corinthia Hotel Prague.

U nás bylo opět krásně slunečno a tak jsem si pochvalovala, jak je fajn bydlet na kopci.