Ve středu bylo příšerné počasí.
Od rána lilo jako z konve.
Chtěly jsme jet do centra, ulovit nějaké Turistické vizitky, poté nakrmit labutě na nábřeží, zajít si někam na kávičku, ale déšť nám plány kazil.
V poledne už nás přepadala špatná nálada a tak jsem zavelela vzít deštníky a s Vil jsem vyrazila na malou výpravu.
Došly jsme k nádraží a nasedly do vlaku, jely jsme až na Hlavní nádraží.
Vil zde byla poprvé a konstatovala: "Vypadá to tady jako na letišti".
Líbilo se jí vše a tak fotila a fotila...
Prozkoumaly jsme halu, některé obchody, pochutnaly si na zmrzlině a kávě a za necelou hodinu jsme se vydaly opět na nástupiště, abychom nastoupily na vlak zpátky.
Na perónu nás zaujalo sousoší - pomník Nicholase Wintona o kterém jsme před několika dny Vilmičce vyprávěla a společně jsme si poplakaly u dokumentu Síla lidskosti.
Vil překvapil i Nuselský most, málem ho nestihla vyfotit.
Také se jí povedlo zachytit pana opraváře na zastávce Cibulka.
Další den bylo nádherně.
Sice mrazivo, ale jako by se sluníčko snažilo dohnat předchozí propršený den.
A tak jsme si řekly, že tohle je to správné počasí na procházku centrem.
Tentokrát s námi jela i babička a zase jsme se rozhodly využít vlak.
Jaké bylo naše zklamání, v momentě, kdy začal vlak sjíždět z našeho kopečka ke Smíchovu, ponořili jsme se do husté mlhy.
Na Smíchově jsme vystoupily a zašly jsme k řece nakrmit ptactvo.
Sluníčko se snažilo proklubat skrz hustou inverzní mlhu.
Vzduch by se dal téměř krájet, inverze byla opravdu neuvěřitelná.
A tak jsme upustily od plánované procházky centrem, opět se vydaly na nádraží a jeli zpět.
Pan strojvedoucí byl velký sympaťák a tak dovolil všem přítomným dětem vstoupit do kabiny a prozkoumat řídící pult.
Cestou, když jsme vyjeli nad hranici inverze, se nám naskytl nádherný pohled na Prahu, která jako by byla zalita bílou mlžnou kaší z které vykukoval jen Žižkovský vysílač a Corinthia Hotel Prague.
U nás bylo opět krásně slunečno a tak jsem si pochvalovala, jak je fajn bydlet na kopci.
Žádné komentáře:
Okomentovat