Stále jsem ještě "nesetřásla" Zlodějku knih.
Asi i kvůli ní, jsem se dostala do poněkud melancholické nálady.
Čeká mne za několik dní nástup do nové práce, z čehož jsem trochu nervozní, po předchozí, velice negativní, zkušenosti.
Vil je na soustředění.
Chybí mi její nezdolná energie i přesto, že vím, jak mě právě tahle energie bude zároveň vyčerpávat.
Netěším se na školu.
Vůbec nemám dobrý pocit z Vilminé učitelky, která je speciální pedagog, přesto v přístupu k Vil už udělala tolik chyb. Naprosto nerespektuje doporučení psychologa.
Mám značné pochybnosti o její erudici.
A korunu všemu nasazuje asistentka, která za trest nechává hyperaktivní Vil o přestávkách sedět v lavici.
Chtěla bych paní učitelku, jako měla prvorozená.
Kéž by bylo ve školství více tak osvícených osobností. Ráda vzpomínám na přestávkové diskotéky a řádění dětí.
Když jsme se po pěti letech loučili, plakali všichni - děti, rodiče, paní učitelka....
Musím doufat, že letos bude vše v pořádku.
A prvorozenou čekají přijímací zkoušky na střední školu.
Kéž je tento školní rok pro nás šťastný.
Žádné komentáře:
Okomentovat