V úterý jsem oslavila narozeniny. Vzhledem k práci, kterou jsem si doma naplánovala a ještě nasazení v zaměstnání jsem slavila především prací.
Dnes jsem vyrazila do práce brzy, abych co nejdéle mohla pracovat v přijatelné teplotě.
Jela jsme tramvají, starým typem. V jedné zastávce přistupoval pár dosti starých lidí. Pán sotva udělal krok a velice klel, kdo že vymyslel tramvaj s takovými schody, jak on tam má vylézt...
Paní ho jemně upozornila, že těmito tramvajemi jezdil celý život a dokud byl zdráv, nikdy mu nevadily.
Pán pokračoval v klení, že prý jsou otevřeny střešní průduchy a fouká.
Paní opět laskavým toném odvětila: "To je dobře v tomto horku".
Musela jsem se usmívat a přemýšlela jsem, jak asi nelehké je žít s člověkem, kterému se nic nelíbí. Ta paní byla snad anděl, tak laskavá, tak krásná a to jí jistě bylo nejméně 70 let.
Přála bych si mít celý život takový nadhled a duševní klid.
Večer za mnou přijely kamarádky, šly jsme posedět na zahradu, ugrilovaly sýr a plněné papriky, vypily vínko. Jedna z kamarádek u mě spala, klábosily jsem do půl druhé.
Muž mi poslala fotky z jejich expedice.
Žádné komentáře:
Okomentovat