6. - 11.7.2015 Voda 2015

Již tradičně jsme vyrazili splouvat řeku Berounku.

Tento ročník se hodně povedl. Byl to jeden velký, nekončící mejdan.

3.7. Telefonuje Michal, že má angínu a tudíž se nezúčastní. Letos měly jet jen čtyři posádky, tímto se snižuje množství účastníků na pouhé tři lodě. Začíná to být docela na hraně. Vypadnul-li by ještě jeden muž, těžko budeme s dětmi přenášet lodě přes jezy.

6.7. Brzy ráno vstáváme, nakládáme věci do auta a vyrážíme do Chrástu.

Cestou potkáváme Honza-centrum auto, s našimi loděmi. V Chrástu jsme s předstihem, holky hned zamíří k řece, voda je nádherně čistá.

 

Na telefonech čteme zprávu o nevolnosti Pátkovic. Vyjíždí s více než dvouhodinovým zpožděním. Občerstvujeme se v restauraci. Přijeli Pechovi, velké holky okamžitě zmizely, malé vidím na hřišti.

Vykládáme lodě, pádla, barely, vesty... doráží konečně Pátkovi.

Nakládáme věci do přívěsného vozíku, po zapojení zjišťujeme, že nefunguje elektřina a tak musí jet Davidovo auto. Pátkovi tedy všechny věci překládají do vozíku a auta.

Tento ročník je snad zakletý, říkáme si, ale přece jen po poledni vyplouváme.

Je slunečno, teplo, občas mráček. Jede se výborně. Řeka nabízí krásné výhledy, také můžeme pozorovat ryby, kachny, labutě v průzračné vodě.

Všechny jezy jedeme a brzy dojíždíme do tábořiště v Nadrybech. Stavíme stany, vybalujeme, svačíme, děti si hrají a my odpočíváme, povídáme, popíjíme, vaříme později večeři a nakonec zmoženi jdeme spát.

Vybalujeme.

 

Večeříme těstoviny s parmezánem a dobře se bavíme.

 

Cvičení před spaním.

 

Improvizované spacáky pro Ocasníkovi.

 

7.7. Ráno se budím v půl šesté jako obvykle. Celé tábořiště spí a tak si užívám klidu, svěžího vzduchu a krásné okolní přírody.

Postupně se probouzí všichni. Vil jako obvykle poslední. Snídáme, balíme, nakládáme... už v osm hodin začíná být horko. Posilňujeme se limonádou či pivem a vyplouváme. Řeka vůbec neteče a každý kilometr je vykoupen spoustou potu. Slunce nemilosrdně praží. Vidíme první jez, který je nesjízdný, voda je odkloněna do elektrárny a za ní je v korytě dlouhý úsek plný kamenů. Táhneme loď korytem. Voda je stále krásně průzračná a příjemně chladí a tak nám pěší turistika nevadí. Za jezem nás bohužel nečeká tekoucí řeka, ale další olej a tak to pokračuje od jednoho jezu ke druhému. Vil s Esterkou vyskakují cestou z lodi do vody a chladí se. Motivuji je k pití.

Po třech hodinách nám značně ubylo sil a to jsme teprve v polovině... stále pádlujeme a pádlujeme.

Děti se při každé zastávce ochlazují koupáním, naše holky často i mimo zastávek.

V podvečer konečně dorážíme do kempu Kobylka. V parnu se všichni koupeme.



 

Obloha nám nad kopcem nabízí úchvatnou světelnou show stovek blesků, ale nás nakonec mine a jen slabě zaprší.

8.7. Ráno nás čeká celkem brzké probuzení. Velké holky nezaplatily stan a tak je přišla paní majitelka v sedm probudit. Jsem potvora a ač jsem byla vzhůru, ani jsem se nepohnula a nechala je v tom "vykoupat", večer jsme je na nutnost placení upozornili, i nějakou tu korunu dostaly. Opět balíme a nakládáme, dnes autem jede muž a se mnou na lodi David. Jen co vyplujeme začíná hustě pršet a tak zastavujeme a holkám oblékáme pláštěnky. O pár metrů dál mu plnohodnotně nahrazuji manželku a ječím na něj ať netelefonuje, že míříme přímo na mostní pilíř.

Blížíme se k jezu, kde si předloni Šárka rozřízla nohu. S malými holkami obcházím jez pěšky, David jej bravurně sjíždí. Poté sjíždí hladce i prvorozená. Sleduji malé holky, aby mi v chladnějším počasí nespadly do vody, v tom mě upozorňuje prvorozená, že Pátkovi mají problém. Jeden z kamenů jim zvrhnul loď, ta nabrala vodu a uvízla na vrcholku jezu. Začala záchranná akce, nejprve kolem plující pán odvezl Thea, poté jde pomáhat David i jeden z přihlížejících.

Záchranná akce skoro u konce.

 

 

Prvorozená se vrhla do vody a zachraňuje plující věci. Chlapům se nakonec podaří loď vyprosti a posílají ji po proudu, kde ji já s Prvorozenou chytáme, pokoušíme se z ní vylít vodu, ale podaří se nám to jen částečně, přece jen jsme jen slabé ženy. Pokračujeme dál k restauraci Na Rybárně, kde na nás čeká muž a obědváme. Mě, stejně jako loni, přepadají náhlé střevní potíže. A tak i s Vil nasedám k muži do auta a pokračuji dále po souši. V kempu u Potůčků ve velkém větru stavíme stan, rozvěsíme mokré věci ostatních a užíváme si klidu a pohody s kávou na terase restaurace. Za nějaký čas přijíždí ostatní. Večeříme vynikající grilovaná kuřata.

Velké holky připravily pro prcky bojovku.

 

Večer ustává vítr a tak můžeme posedět u ohně. Vyprávím ostatním o nepříjemné uklízečce v mé práci, v tom vyleze muž, posadí se mezi nás, je nepříjemný a po chvilce zase zaleze. Neodpouštíme si komentáře o protivné uklízečce, která nás navštívila, uklidila židle a zase zmizela :o))))

9.7. Ráno zase hodně fouká. Využíváme pestrého servisu a bohatě snídáme.

 

Mňam, sázená vejce.

 

Máme před sebou krátkou trasu a tak nespěcháme. Přijíždí kamarádka Míša s dcerami Nikčou a Nelčou. Ženou se mraky a tak chvatně nasedáme a vyplouváme. První jez zdoláváme hladce.

Hurá na jez.

 

Po chvíli nás dohání déšť a tak kotvíme pod hustou klenbou stromů, svačíme (hlavně rum a zelenou). Déšť není dlouhý a můžeme pokračovat. Voda teče a tak dlouho soulodíma a značně se občerstvujeme. Za krátko se blížíme k cíli ve Zvíkovci.

Oblíbené špagety.

Přijeli nás navštívit Urbanovi a přivezli vynikající špekáčky a klobásky.

Strejdo, co mi ještě povíš?

Jdeme si dát pozdní oběd. Porce jsou obří, jedna by stačila pro dva. Než jsme se vrátili z restaurace, kolem Prvorozené krouží dva chlapci, postavili jí stan a nyní nám oznamuje, že se s nimi jde projít. Dovoluji ji na chvilku a žádám zapnutý mobil. Po hodině není v dosahu a mobil je vypnutý. Muž se jí vydává hledat, rozčileně ji přivádí a já si s ní jdu vážně promluvit. Celá parta se chystám do restaurace U Mouchy (pracovní název), já si chci odechnout a hlavně si dát pořádnou sprchu a tak zůstávám v kempu. Je to pohodička. Přijíždí se za námi podívat Urbani, přiváží buřtíky a tak sedíme u ohně a opékáme dlouho do noci. Moc nás jejich návštěva potěšila.

10.7. Ráno opět ve velkém větru balíme. Vyplouváme. Naše loď se vrací pro pokrývku hlavy, kterou Esterce David nedal. Po pár metrech vidíme na vodě drive a tak zastavujeme na limonádu a pivo.

 

Blíží se jez, kde jsem se před lety udělala, ale nedá se moc obejít a tak rovnou jedeme. Za námi hladce Provorozená i Pátkovi. Začíná být zase horko, naštěstí řeka teče a můžeme si užít soulodění. Další jez je trochu komplikovaný s kameny a Nikča, která je zkušená i na divoké vodě ho jet nechce. Muž ho sjede, poté i Prvorozená a tak ho nakonec jednou všichni. S dětmi se brodíme potůčkem, což je příjemně osvěžující. Hladce proplouváme i kameniště pod jezem. V další peřeji uposlechnu pokyn a kontruji co mi síly stačí. Muž nehlásil abych přestala a tak si v peřeji dáme otočku o 360 stupňů. Kemp je již za zatáčkou a tak jsem v klidu, v případě vyklopení bychom se vlastně příjemně osvěžili. Je opět velké horko. Vybaluji si "kuchyň" a vařím oběd. Děti se jdou koupat. Postupně stavíme stany a vybalujeme. Část posádek se jde projít na nedalekou kozí farmu. Kemp se plní, už by se sem téměř nevešel ani stan. Naštěstí jsme přijeli včas a tak zabíráme jedno z ohnišť.

Ocasníkovi se účastní večerního posezení.

 

Slavíme Borisovy narozeniny. David několikrát padá, kopeček na kterém sedí je opravdu nepříjemný a mám co dělat, abych se ze svahu také neskutálela. Pády svádíme na Marka, který s námi tento rok nejel. Na jeho účet se celý večer smějeme. V jednu chvíli zjišťuji, že za naším stanem stojí skupinka matek a kouří trávu. Stan máme plný kouře. Veselíme se do pozdních hodin. Oslava se skutečně povedla.

 

11.7. Ráno se nám nechce nikomu vstávat, ale nemilosrdné slunce nás vytahuje ze spacáků. Bohužel našlapaný kemp je znát nejen větší hlučností, ale i frontou před toaletami.

Naposledy balíme a vyplouváme na poslední úsek.

Cesta nabízí krásná panoramata. Obědváme již tradičně v hospodě u Rozvědčíka. Toto místo mívalo neobvyklé kouzlo, ale poslední roky už tomu tak není a jídlo za moc nestojí.

Už nás čeká jen jez v Bránově a dlouhý olej před Roztokami, kde končí naše týdenní putování po nádherné řece Berounce.

 

Veverka u Rozvědčika

V Roztokách odevzdáváme lodě.

Loučíme se s Davidem. Chlapi odjíždí s ním pro auta.

V podvečer se loučíme a míříme do svých domovů.

Ahóóój.

Tak snad zase za rok.