Jsem poněkud vznětlivá.
Někdy mi v afektu z úst vyletí sprosté slovo. Poté mě to mrzí, zvlášť, když je nadávka směrována k dětem. To bych si potom nejraději nafackovala.
Tuhle se Vil ohradila, když jsem ji hanlivě pojmenovala a začala mi vysvětlovat, že sprostá slova se nesmí používat.
A poté mi povídá: "Mami, když budeš chtít nadávat, tak říkej třeba KOBYLO, nebo RYBO". A tak se snažím toto zavádět do praxe.
PS: věřím, že stejně nejraději budu říkat "ty moje sluníčko, beruško, koblížku, miláčku...".
Žádné komentáře:
Okomentovat