A při tom povídání najednou začala Vil plakat. Pokoušela jsem se ji uklidnit. Svěřila se mi, že se bojí, že babička umře. Poté pokračovala, že určitě umře až bude chodit do školy a že tedy nechce do školy, že to chce odložit.
Dalo mi spoustu přemáhání udržet slzy, které jsem v tu chvíli měla také na krajíčku.
Vil bude na jaře šest let.
Zřejmě přichází období, kdy si začíná uvědomovat definitivnost smrti.
Delší dobu pokukuji po knize Návštěva malé smrti, tak možná je čas ji koupit a mé indigové Víle přečíst.
Žádné komentáře:
Okomentovat