Dnes ráno Vil volala, dělá to tak každé ráno po probuzení, jdu za ní do pokojíčku a většinou vklouznu k ní pod peřinu.
Vstoupila jsem a Vil stojíc vítězně vedle postele zvolala HURÁ.
Ještě teď se směji.
U snídaně se ptala zda si může vzít dva šunky (místo dva plátky). ¨
Pouštíme si Bacha, zvýšila jsem hlasitost a Vil mne upozorňuje: "Vypni to, mě z toho praskají pupínky"! Opravuji ji, že bubínky a zase se dlouho smějeme.
Na zahradě loví šneky, dává je za sebou na lávku-kládu přes potůček. Přišla za mnou, že by ještě potřebovala "nějaké dobrovolníky". Dobrovolníci jí vůbec nechtějí lézt v řadě za sebou. Směji se celé odpoledne.
Potraviny docházejí, plánuji větší nákup, Vil se dotazuje: "Pojedeme i s TÁTEM"?
Vil je kavárenský typ, jely jsme spolu autem a ona náhle zvolala: "Maminko zastav, tamhle je nějaká restaurace, tam bychom mohly jít".
Žádné komentáře:
Okomentovat