Poprvé Chorvatsko.
Poprvé autem k moři.
Vždy jsme létali, tak z dlouhé cesty byly trochu obavy.
Vše proběhlo hladce, bez jen s drobnými komplikacemi, které jsem pokaždé rychle zdolali.
Byly to krásné dny, krásná místa.
Chorvati jsou sympatičtí.
Hodně jsme cestovali.
Líbilo se mi, jak řídí. Moc nedodržují předpisy, ale řídí podle citu.
Jeden z apartmánů, ve kterém jsme bydleli byl větší než náš byt.
Nejvíce se nám líbilo v malém městečku, kde bylo vše tak autentické. Nepotkali jsme tam téměř žádné krajany. Na pláž chodili samí místní. I náš pan pronajímatel Dragan.
😀
Vtipy s Vilmou
Ač už je velká, ještě občas má nějakou vtipnou průpovídku.
1. když jsem se byli podívat po městečku Sukošan prohlásila: "Já se chci podívat k té zhroucenině".
2. Při dotazu na cenu to trochu popletla a místo "koliko košta" se optala "kolko kočko".
3. Chorvatsky se vejce řeknou Jaja. Vil slyšela mluvit Němce a glosovala jejich rozhovor: "Mami, oni mluví o vejcích, říkají Ja Ja".
4. Cestou domů jsem jsme jeli přes Velebit. Byla takový vítr, že na dálnici byla rychlost omezena na 40 km. Povídám, že otevřu okénko, ať vidíme, jaký je to vichr.
V momentě kdy jsem to udělala, Vil v panice pokřikovala: "Ulítl mi celý hotel". Měla rozložené na stolečku panenky a z papírových kapesníků vyrobila lůžkoviny, které v ten moment poletovaly celým autem.
Vše proběhlo hladce, bez jen s drobnými komplikacemi, které jsem pokaždé rychle zdolali.
Byly to krásné dny, krásná místa.
Chorvati jsou sympatičtí.
Hodně jsme cestovali.
Líbilo se mi, jak řídí. Moc nedodržují předpisy, ale řídí podle citu.
Jeden z apartmánů, ve kterém jsme bydleli byl větší než náš byt.
Nejvíce se nám líbilo v malém městečku, kde bylo vše tak autentické. Nepotkali jsme tam téměř žádné krajany. Na pláž chodili samí místní. I náš pan pronajímatel Dragan.
Západy slunce byly okouzlující.
V Zadaru obě holky spláchlo moře.
Rychlý a nečekaný vstup prvorozené do moře.
Vil si vlna pěkně smýkala po schodech.
Za odměnu byly rybky na promenádě.
Zadar je okouzlující město.
Moc se nám líbil Národní park Krka. Jen kdyby nebylo takové úmorné vedro.
Tak snad se ještě někdy do Chorvatska zase vypravíme, abychom poznali další část této sympatické země.
😀
Vtipy s Vilmou
Ač už je velká, ještě občas má nějakou vtipnou průpovídku.
1. když jsem se byli podívat po městečku Sukošan prohlásila: "Já se chci podívat k té zhroucenině".
2. Při dotazu na cenu to trochu popletla a místo "koliko košta" se optala "kolko kočko".
3. Chorvatsky se vejce řeknou Jaja. Vil slyšela mluvit Němce a glosovala jejich rozhovor: "Mami, oni mluví o vejcích, říkají Ja Ja".
4. Cestou domů jsem jsme jeli přes Velebit. Byla takový vítr, že na dálnici byla rychlost omezena na 40 km. Povídám, že otevřu okénko, ať vidíme, jaký je to vichr.
V momentě kdy jsem to udělala, Vil v panice pokřikovala: "Ulítl mi celý hotel". Měla rozložené na stolečku panenky a z papírových kapesníků vyrobila lůžkoviny, které v ten moment poletovaly celým autem.
Žádné komentáře:
Okomentovat