Vilmička měla odjet 2.5. na školu v přírodě. Bohužel v neděli se probudila s teplotou a začalo jí téct z nosu. Hned bylo jasné, že ráno neodjede.
Navíc začal být ohrožen i víkendový sraz Velorexů.
Nakonec se Vil díky antibiotickým kapkám dala celkem rychle do kupy, abych jí trochu vynahradila neúčast na škole v přírodě, v pátek jsme vyjeli již ráno s plánovanou návštěvou Macochy.
Cesta ubíhala i přes četné uzávěry na dálnici dobře a bez komplikací.
Na místě jsme byli před druhou hodinou, v infocentru jsme si vyzvedli objednané vstupenky a šli se porozhlédnout po okolí.
Výhled z horního můstku není nijak překvapivý.
Ocasníček nesměl na výletě chybět.
Dolů ke vstupu do jeskyně jsem se svezli lanovkou.
Po krátkém čekání jsme již mohli vstoupit do jeskyní.
Procházeli jsem jeskyním labyrintem, nahoru dolu po schodech a obdivovali výtvory vápence a vody. Potom průvodkyně otevřela plechové dveře a my jsme užaslí vstoupili na dno propasti.
Byl to okouzlující pohled.
Ve vzduchu se vznášel opar, slunce krásně svítilo a voda v jezírku byla až kýčovitě tyrkysová.
Po krátkém výkladu a prohlídce propasti jsme opět vstoupili do jeskyní, došli jsme k malému přístavišti, kam po chvilce připlula loďka, na kterou jsme nasedli a pokračovali jsme v cestě po vodě.
Chodby byly uzoučké a několikrát jsme se museli sklonit, aby jsem se nebouchli do hlav.
Krátce jsme se zastavili na prohlídku dalších krápníků a poté jsme opět
nasedli do loďky a již jeli k východu z jeskyní.
Překvapilo mne, jak je plavba dlouhá, moc se nám líbila.
Po prohlídce jsme nahoru vyjeli opět lanovkou a po krátké procházce jsem se rozhodli k prohlídce dolního můstku, ke kterému vedlo 266 schodů, což pro babiččinu bolavou kyčel
bylo dost náročné.
Zaujalo mne, že jezírko je zhora úplně obyčejné a vůbec ne krásně tyrkysové.
Poté jsme již nasedli do auta a jeli jsem do obce Suchý, kde jsme měli zamluveno ubytování v chatičce.
Muž s prvorozenou přijeli po osmé večer. Holky jsme nechali babičce a zašli si do naší oblíbené vinárničky, kam dorazili ještě Kváča s Tomíkem, naši týmoví kolegové.
Společně jsme zafandili našim hokejistům a v půlnoci byli doma.
Ráno jsme krátce posnídali, připravili se a s mužem vyjeli se strojem na závod.
Úkoly byly vtipné.
Hned na první stanovišti jsem dostala slušivé brýle, nasedla do hadráku a muž mě musel hlasovými pokyny navigovat, abych projela vyznačenou trasu.
Jedno z pěkných stanovišť, kde jsem mohla po spolujezdci házet pytle plné vody.
Pořadatele zajistili vynikající catering.
Nechyběl ani tolik oblíbený biatlon.
Holky si užily krásný den s babičkou
Večer opět posezení ve vinárničce s fanděním.
Ráno se všechny Velorexy sjely a připravily ke koloně městem, která v deset hodiny vyjela.
Poté pořadatele vyhlásili vítěze soutěže.
Večer byl zřejmě bujný a nestihli spočítat body, přistoupili tedy k losování, což bylo více než zábavné.
Po vyhlášení jsem vyjeli k domovům.
Žádné komentáře:
Okomentovat