Po půl roce kontrolní návštěva v Pedagogicko psychologické poradně. Stále jsem nebyla pevně rozhodnuta, zda Vil opravdu nastoupí v řádném termínu do školy.
Paní psycholožka ji velice chválila, jak je šikovná. Zlepšila se ve všech směrech. Největší pokrok je asi v pozornosti. Prý mám být klidná.
Hezky jsme si popovídaly o tom, jak je většina rodičů ambiciózních a děti přetěžují. Hned jsem si tedy postěžovala, že Vil bývá často nemocná a možná právě kvůli přetěžování ve školce.
Tempo, které tam mají po celou docházku nastaveno je skutečně přímo vražedné. Navíc právě naše třída je sportovní a tak děti stále sportují což znamená, že každý den místo hraní si na zahradě chodí běhat na ovál na hřiště, k tomu podnikají dlouhé výšlapy do okolí.
Třeba Hvězda je od školky 3,5 km a naše třída zvládne dojít tam a zpět od svačiny do oběda. Myslím, že s tím by měl problém i leckterý dospělý.
Také je mezi dětmi velice podporována soutěživost, například v oblékání, jídle apod. Ano, již čtyřleté děti se oblečou a svlečou v naprosto rekordním čase, následkem čehož mám u všech bund a mikin zničené zipy a nestačím je vyměňovat.
V momentě kdy by maličko zvolnili, bylo by to jistě ku prospěchu všech zúčastněných a nestávalo by se tak často, že v předškolní třídě je nemocných 20 děti najednou v době, kdy je venku celkem pěkné počasí. Zřejmě s tímto tempem nemá problém jen naše Vil.
I paní psycholožka říkala, že naše školka je tímto známá a opravdu to není pro děti v tomto věku žádoucí.
Závěrem tedy je, že Vil do školy v září půjde.
Zřejmě to nebude tak jednoduché jako s prvorozenou, ale jsme holky šikovné a společně vše zvládneme.
Žádné komentáře:
Okomentovat