Dnes je den návratu Vil ze školky v přírodě. Těším se moc. Chci ji upéci jablkový koláč na přivítanou. Ráno jsem si přivstala a vyrazila na velký nákup do Globusu, který je vzdálen asi 5 minut autem.
Zhruba v půli cesty se za mnou objeví vůz Městské policie s nápisem STOP.
Zajedu tedy ke kraji a zastavím. Předám policistovi doklady od vozu, řidičský a občanský průkaz a v duchu rozjímám, proč mě zastavili. Předpisy jsem zcela jistě žádné neporušila, jezdím spíše pomaleji.
Po chvilce ke mne přichází policista a sděluje mi, abych si prohlédla kartičku o technické kontrole.
Při pohledu na ni se mi rozklepaly ruce a v duchu nadávám na manžela, jenž má auto a vše s jeho provozem spojené na starost. Technická nám propadla 14.ledna!!!!
Policista mi oznamuje, že toto je velký přestupek a odečtou mi 5 bodů a zda chci zaplatit pokutu 5-10 tisíc korun na místě.
Odpovídám, že tolik peněz nemám... v tuto chvíli se klepu celá a začínám plakat. Připadám si hrozně. Jako největší vyvrhel. Nemohu důvěřovat ani člověku z nejbližších, kvůli kterému budu platit již potřetí pokutu a ještě mi vezmou tolik bodů jen a jen za jeho lajdáctví (poprvé neměl zelenou kartu, podruhé bylo cosi technicky v nepořádku).
V tuto chvíli mi policista vrací veškeré doklady. Konstatuje, že bych již neměla s vozidlem jezdit a odchází.
Nechávám auto tam kde je, zamykám a pěšky odcházím domů.
Bez nákupu, naprosto vykolejená ...
Rozhodnuta, že přestávám jezdit autem.
Zpětně si uvědomuji, jaké jsem vlastně měla štěstí, jak má reakce policistu zřejmě vyvedla z míry a tak mě pustil, aniž by mi dal jakýkoliv postih.
Žádné komentáře:
Okomentovat