Ve středu v kanceláři 32 stupňů. Odpoledne bylo mé pracovní tempo tak pomalé, že i šnek by byl proti mě přímo maratonský běžec.
V pondělí Víla odjela na školku v přírodě do hor. Odjezd byla maličko dramatický, ráno se dozvěděla, že nejde její kamarádka, s kterou měla spát na pokoji. Neplakala. O to bylo horší vidět, jak vnitřně bojuje. Zalezla do koutku ke školce a smutně se přehrabovala v kamíncích. Pokusila jsem se ji přesvědčit, že může být s Kačenkou. Po chvilce tuto myšlenku přijala a odjížděla usměvavá. Mají se báječně, přichází samé dobré zprávy, navíc je na horách o několik stupňů méně.
Byli na celodenní tůře, padaly kroupy... samá dobrodružství. Maličko se mi začíná stýskat.
Žádné komentáře:
Okomentovat