2.7. - 7.7.2016 Na vlnách

Týden jsem nebyla u pc a mám pocit, jako bych tu nebyla nejméně měsíc.

Vše se mi zdá jiné.

V uplynulém týdnu se uskutečnila naše obvyklá, každoroční plavba po Berounce.

Počasí nám vyšlo. Nebylo ani horko, ani zima.

Malé děti začínají být velké a samostatné. 

Vyjížděli jsme tradičně z Chrástu s plánem, že si nejprve postavíme stan v Nadrybech, abychom přijeli k hotovému. Plány nám překazila průtrž mračen, ovšem díky ní jsme zjistili, že parta z Brna je v jiném tábořišti, než jsme plánovali. Operativně tedy měníme plán. 

Plavba probíhá hladce. 

K večeru si zajdeme procházkou do dva kilometry vzdáleného kempu na pizzu. 

Ráno na nás před stanem čeká jelen. :o)))) 

Balíme, nakládáme a vyplouváme směr

tábořiště Kobylka. 

Je před námi nejdelší plavba se čtyřmi velkými jezy, kterým berou vodu elektrárny. 

Voleje jsou nekonečné a úmorné. 

Večer je chladno a tak se hřejeme u ohně.

Medovina také zahřeje. 

V Kobylce zůstáváme dvě noci a tak je druhý den čas na výlet. 

Nejprve zkoumáme zámecký park v Liblíně, poté obědváme. 

Posilněni se vydáváme na zříceninu hradu Libštejn.

Prvorozená trochu otéká a tak ji raději posíláme do kempu spolu s dalšími účastníky, kteří 

jsou již znaveni. 

Hrad jsme dobili a nyní nás čeká ještě cesta zpět. 

Všichni jdou zkratkou do kempu, mě bolí koleno a tak volím sice delší, ale relativně rovnou cestu 

přes Liblín. 

Po dlouhém výletě si zaslouženě vychutnáváme večeři. 

Ráno opět vyplouváme. Čeká nás 14 kilometrů se zastávkou na oběd na Rybárně. 

Na řece jsou davy. 

Tolik lidí jsme kolikrát nepotkali za celý týden. 

Manžel je dnes za řidiče a tak jedu na lodi s Markem. 

Po zastávce na oběd Vil zmožena usíná v lodi a vůbec neví, že projíždíme přejeme, sjíždíme jez, 

přijíždíme do tábořiště u Potůčků a vytahujeme loď na břeh. 

Pohodička při soulodění. 

Poslední noc kotvíme ve Zvíkovci. Na poslední chvíli se rozhodujeme pro tábořiště pod jezem. 

Pozdní oběd si dáváme "U mouchy".

Je před námi splutí posledního jezu. Za námi se řítí skupina snad padesáti lodí. 

Tento jez se musí jet hodně vlevo, vpravo je hned pod jezem velký kámen na kterém nakonec končí velká část splouvajících lodí. 

My všichni proplouváme bez problémů a nezastaví nás ani kameniště pod jezem. 

Po poledni dorážíme do cíle ve Skryjích, 

muži jedou pro auta. 

V půl čtvrté si naposledy říkáme AHÓÓÓJ a odjíždíme domů. 

Tak možná zase za rok.