Události posledních měsíců jsou velice stresující.
Aktuálně stále řešíme Vilminu bolavou nožku, která se nelepší.
V úterý jsem si při kontrole připadala jak ve špatném filmu. Zatím co ortoped, který ji dělal sono se podivoval, že po takové době ještě není žádné velké zlepšení a doporučil důkladná vyšetření - odběry, scintigrafii, či magnetickou rezonanci. S tím nás odeslal k ošetřujícímu ortopedovi, který rozhodoval o dalším postupu.
Ten zhodnotil situaci, že to ještě není tak dlouho a opět tedy budeme čekat další deset dní na zlepšení. Bez jakékoliv léčby! Snažila jsem se ho přesvědčit, aby hledal už teď příčinu potíží, ovšem marně.
Zoufalá jsem dorazila do práce, kde mi kolegyně povídá, že se zeptá manžela, jehož kamarád je ortoped, zda by nedoporučil nějakého odborníka na děti. Máme termín v pondělí.
Ovšem ve středu si začala stěžovat, že ji bolí ruka. Prozatím jsme to nechali být.
Ráno se ovšem vzbudila o dvě hodiny dříve než obvykle s velikou bolestí. A tak jsem zase jeli do nemocnice. Tam nám ordinující dr. vynadala, proč ještě nemá udělané náběry a další vyšetření.
Sono se tentokrát zdálo lepší, ale zpětně si nejsem jista, zda byla kontrolována opravdu ta nemocná noha. Začínám být už nedůvěřivá ke všemu. Každopádně CRP má nízké, výsledky náběrů budou hotovy postupně zhruba do týdne. Zatím jen tiše doufám, že se nepotvrdí žádná šílená diagnóza a pokouším se nehroutit.
Do toho v práci uzávěrka, kterou musím mít do pondělí hotovou. Pracuji tedy nonstop už přes dva týdny.
Žádné komentáře:
Okomentovat