Je pondělí a volno. Ideální den.
Těšila jsem se, jak užijeme poslední dny babího léta na výletech, místo toho je u nás marodno.
S Vil v pátek dokonce proběhla pohotovost, ale bolest ucha naštěstí zažehnána.
Poslední dobou uvažuji, zda psát blog, nebo raději ne. Zmítám se mezi chutí, zaznamenávat některé události a potřebou chránit si soukromí. Ráda bych si některé vzpomínky zachovala, a tak občas asi něco zaznamenám. Všechny ty úžasné chvíle po čase mizí pod nánosem prachu, tak třeba díky těmto řádkům po čase zase "ožijí".
Třeba včera, sedím si takhle v obýváku a třídím papíry, když v tom vpluje velice důležitě se tvářící Víla, omotána dekou. Vrhne na mne významný pohled a vyřkne: "MÓDA"....
... s mužem se smějeme...
Večer jsem na YouTube našla záznam Labutího jezera. Vila se nemohla odtrhnout, potřebovali jsme odejít k babičce, ale dalo nám pořádnou práci ji přesvědčit, že si celé představení bude moc shlédnout znovu. Uvažovala jsem, zda ji vzít do Národního divadla na balet, je rozhodnuto.
PS: máme umytá okna, sklizeny brambory, ořechy a byliny, posekáno, shrabáno a zahrada je zazimována.
Žádné komentáře:
Okomentovat