Inspiroval mne jeden příjemný bolg, který ráda pročítám. Autorka má rubriku "Co mi dnes dělá radost". Přemýšlím si takhle nad dnešním šíleným dnem, který byl zakončen jízlivým komentářem mého šéfa přes skype a říkám si, že dnes mi přeci nic nemohlo udělat radost.
Ale není to pravda. Těch radostí bylo několik.
Ráno jsem šla společně do školy s prvorozenou, u tramvaje ji poťouchle nabízím pusu na rozloučenou. Samozřejmě puberťačka odmítá, ale poté se otočí a pronese: "Mami, plácneme si". A tak jsme si plácly, jako kámošky. Bylo to hezké gesto. K snídani jsem si koupila čerstvý croasant, byl vynikající. Odpoledne jsem absolvovala s prvorozenou kontrolu na očním a zrak se jí nezhoršil, takže jí stačí stávající brýle. Víla byla po příchodu domů tááák roztomilá a odpustím jí i to kousnutí, které mi dnes uštědřila.
Jsem ráda, že i ten nejčernější den mi mé děti mávnutím kouzelného proutku změní na červánkový.
Žádné komentáře:
Okomentovat