Tyto dny zaznamenávám s velkým zpožděním.
Vilmička byla v nemocnici.
Příčina jejích potíží stále není jasná.
Zatím co ona si pobyt téměř užívala, bylo to pro ni něco jako škola v přírodě, jen nechodila ven a občas ji provedli něco nepříjemného, jako odběr krve apod., tak já měla co dělat, vydržet
nastolené tempo a pobíhat mezi nemocnicí, prací a domácností.
Na Klinice dětského a dorostového lékařství, konkrétně na oddělení větších dětí,
je naprosto úžasný personál.
Přístup všech, s kterými jsem se setkala je profesionální, lidský, trpělivý.
Za celu dobu jsem neměla jedinou výtku.
Vil měla štěstí, na pokoji se jí sešla úžasná parta holčiček a tak celé dny blbly a řádily.
Někdy to vypadalo, že přítomnost nás rodičů je téměř obtěžuje.
Ještě ji čekají nějaká další vyšetření a v květnu zhodnocení veškerých výsledků.
Podvečerní sledování televize.
Výhled z pokoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat